Hanka Burdík

fotografka

Ayutthaya

Z Chiang Mai do Ayuthayi… nebo ne?

Na cestu z Chiang Mai na letiště v Bangkoku jsme si naplánovali zastávku v Ayutthaye. Do Bangkoku se nám totiž nechtělo, Honzík tam už byl a na mě je tam moc lidí, smrádku a vůbec všeho. Vyměnili jsme tedy rušný Bangkok za poklidnou Ayutthayu. Tedy, skoro.

Z Chiang Mai jsme jeli  VIP autobusem, který nám doporučili kamarádi. Sedačku si tam položíte skoro do horizontální polohy, v noci se hezky vyspíte a v den příjezdu jste zase hezky čerství a připraveni na objevování. Jak se ale ukázalo ráno, měli jsme pečlivě poslouchat i to, kterou společnost vybrat. Ta naše totiž nebyla žádná výhra.

Což o to, sedačky šly sklopit, dostali jsme deky a svačinu a až na jeden defekt (prý nám asi upadlo kolo či co) jel hezky. Řidiče ale asi bavilo víc jezdit, než zastavovat, a tak se rozhodl, že v Ayutthaye, ani přes Honzíkovo intenzivní naléhání, nezastaví. Autobusem jsme tedy oproti původnímu plánu dojeli až do Bangkoku. V půl šesté ráno.

 

Po chvíli sezení na obrubníku na frekventované bangkokské ulici jsme se shodli, že v Bangkoku se nám opravdu nechce být. Chytili jsme si taxikáře a nechali jsme se odvézt na nádraží. Koupili jsme si lístek do 3. třídy za 28 THB (18 Kč) pro oba na vlak do Ayutthayi. Před odjezdem jsme ještě stihli chutnou snídani v kavárně před nádražím.

3. třída mě příjemně překvapila. Nebyl to dobytčák, byly tam i sedačky, větráky a zatahovací plechy přes okno. Luxus.

ayutthaya

Konečně Ayutthaya!

Před jedenáctou hodinou jsme dorazili do naší původní destinace. Cestou z nádraží jsme našli přívoz (5 THB/os.), který neznal ani Google, a tak jsme za pár minut byli v našem ubytování. Honzík už Googlu o přívozu řekl, tak třeba se už vám zobrazí. 🙂

V ubytování jsme si nechali naše objemná zavazadla, osvěžili jsme se sprchou a vyrazili jsme do víru maloměsta. Po cestě sem jsem měla čas si o Ayutthaye něco málo nastudovat a přečetla jsem si i několik článků od kolegů cestovatelů. Většina z nich svorně doporučovala jako první vyrazit do Národního muzea Chantarakasem. Rozhodli jsme se jim věřit a udělali jsme dobře.

Do muzea s vámi

Nejen, že si v Chantarakasem muzeu uděláte představu o historii a vývoji Ayutthayi, což pomůže při následném procházení nespočtu místních chrámů, ale hlavně tam nikdo není. Aspoň v neděli dopoledne. Muzeum to přitom není tradiční, tvoří ho několik samostatných budov, mezi kterými se přechází po zeleném trávníku a mezi stromy. To je něco, co jsme po měsíci v Chiang Mai a po ránu v Bangkoku opravdu potřebovali.

Kousek od muzea je velká tržnice s opravdu vysokými stropy, díky kterým je zde příjemný průvan. Na tržnici jsme si ulovili nějaké ovoce a nanuky a spokojeně jsme se vrátili do ubytování.

Po Ayutthaye na kolech

V Ayutthaye jsme měli ještě jeden den. Ten jsme strávili sportovně. Hned vedle ubytování byla půjčovna kol, trošku rezavých, trošku vrzavých, ale za pár korun na celý den. A to se přece vyplatí. 🙂

Na kolech jsme vyjeli na projížďku k místním plovoucím trhům. Po příjezdu na místo jsme ale se zklamáním zjistili, že jsme našli další past na turisty. Kola jsme zaparkovali na parkovišti a šli jsme si prohlédnout nedaleký chrám. Ten je celkem zanedbaný a rozpadlý, ale snad i díky tomu k němu nikdo nechodí. A my jsme tak už podruhé ve dvou dnech byli sami. To se nám v posledním měsíci mockrát nepovedlo.

Skoro-samotu u chrámu jsme si užívali posedáváním na trávě pod Buddhou. Jediná chybička byla bouřka, která se přihnala ze severu. Bouřka tak má na svědomí to, že jsme se nechali lapit do pasti a schovali jsme se na lodičku na trhu.

Pokud si ale, jako já, představujete vodní trh tak, že je na řece spousta lodiček s obchodníky a zbožím, tak tohle v Ayutthaye opravdu nečekejte. Místní vodní trh sestává z kruhovitě uspořádaných domečků na pylonech, ve kterých se prodávají suvenýry a každou hodinu se pořádá hlasité představení o thajské historii. Jako úkryt před deštěm ale poslouží dobře.

Bouřka se přehnala skoro tak rychle, jako přišla a my jsme ještě těsně před západem slunce stihli zajet na nejdůležitější místo v celém městě, do Watu Maha That. Právě tady je slavná hlava Buddhy.

Chrám Maha That byl poničen během barmské invaze a většina soch Buddhy přitom přišla o hlavy. Jedna z hlav spadla nedaleko stromu. Ten místo toho, aby hlavu kořeny rozdrtil, ji jemně objal a vyzdvihl ji do výšky.

Jak z Ayutthayi na letiště?

Po naší milé  zkušenosti s místními vlaky jsme odolali nabídce odvozu na letiště taxíkem za 1000 THB a radši jsme si koupili lístky na vlak. Původní plán byl takový, že si ještě před odletem prohlédneme palác Bang Pa In. K němu se váže zajímavá legenda, ale koukám, že už dneska píšu nějak moc písmenek, tak třeba jindy.

Nejdůležitější informace ale je: pro vstup do paláce musí mít zakrytá kolena i ramena jak ženy, tak muži. Při pohledu zvenku to navíc vypadalo tak, že správci turisty po desítkách nakládají na golfová vozítka a vozí je po areálu. To nebylo nic pro nás. Dali jsme nanuk a jeli jsme na letiště vlakem za 6 THB.

 

Next Post

Previous Post

Leave a Reply

© 2022 Hanka Burdík

Theme by Anders Norén

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

K vylepšování vašeho zážitku z prohlížení našeho webu sbíráme informace prostřednictvím služeb Google Analytics. Pokud budete pokračovat v prohlížení našeho webu, pak s tímto souhlasíte. Nesouhlas projevte opuštěním webu. Děkujeme.

Zavřít