Hanka Burdík

fotografka

Festivaly v Chiang Mai

Dnes jsme v Chiang Mai už třetí týden a stejně pořád objevujeme nové věci.

Třeba včera jsme v zahradě našeho hometelu našli útulnou kavárnu a restauraci v jednom. Naše nové oblíbené pracovní prostředí. 🙂 A to jsme už od příjezdu hledali něco podobného v blízkém i dalekém okolí.

O víkendu 2. – 4. února jsme udělali další dva objevy, i když tyhle už byly celkem plánované.

V Chiang Mai se letos už po 42. konal velkolepý festival květin. A slavili ho tu opravud ve velkém. Program vrcholil v sobotu, kdy z východu na západ města procházel průvod s velkými alegorickými vozy, k tomu na střídačku hrály buď pochodující kapely nebo duněla hudba z velkých reprobeden poháněných podomácku vyrobenými generátory. Tomu všemu přihlížely tisíce místních obyvatel, i nás, farangů. Moc dlouho jsem v té tlačenici nevydržela, ale to nejdůležitější jsme snad viděli.

Na každém voze seděla alespoň jedna místní slečna, která se vydržela několik hodin v kuse usmívat a mávat kolemjdoucím. Už jen za to by si každá z nich vysloužila nějakou odměnu. Jenže to nestačí, odměnu dostala jen ta nejkrásnější z nich. Výběr Miss Flower Festival probíhal v pozdních večerních hodinách a možná i až do brzkého rána. Toho jsme se už nezúčastnili, vítězce ale každopádně gratulujeme. 🙂

Z jednoho festivalu jsme se taxíkem přesunuli na druhý. Ten už místní očividně moc neznají.


 

Přes aplikaci GrabCar objednaný taxikář, který nemluvil ani nerozuměl anglicky, se nás pravděpodobně několikrát ptal, jestli opravdu chceme tak daleko z města.

Nakonec asi usoudil, že jsme se spletli a špendlík na mapě zadali do lesů jižně od města špatně. Po půl hodině se nás pokusil vysadit u místního obchodního centra (které jsme ještě neznali, za to díky) jménem Central Festival. Rukama i nohama jsme mu vysvětlili, že opravdu má jet za tím zeleným špendlíkem, který mu na mapce celou dobu svítil a taxikář se neochotně zase vydal na cestu. Po hodině vyhlídkové jízdy po městském okruhu jsme konečně byly na festivalu Jai Thep.

Jai Thep jsme si vyhlídli už z domova. Četla jsem, že je to jeden z festivalů, který se atmosférou nejvíc blíží americkému Burning Man. Na Burning Manu jsme ještě nebyli, podle fotek ale hádám, že jsme se mu minimálně podstatně přiblížili. Na Jai Thepu bylo několik stagí, na kterých se střídaly desítky místních hudebních umělců. A nejen hudební umělci se tu vyřádili.

Po několika hodinách intenzivní pařby (čti: Honzík si dal hodinový šlofíček ve stínu stromu, já jsem vystála frontu na dámské záchodky) jsme se konečně zapojili do festivalového reje. Brzy v noci na nás ale dolehla únava z jet lagu a s párem zajímavých lidí jsme se podělili o taxík zpátky domů.

Na příštím festivalu zapaříme víc. Určitě. 🙂

 

Next Post

Previous Post

Leave a Reply

© 2022 Hanka Burdík

Theme by Anders Norén

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

K vylepšování vašeho zážitku z prohlížení našeho webu sbíráme informace prostřednictvím služeb Google Analytics. Pokud budete pokračovat v prohlížení našeho webu, pak s tímto souhlasíte. Nesouhlas projevte opuštěním webu. Děkujeme.

Zavřít